Původní prostor byla typická půda pražského činžovního domu z konce 19. stol.
Zadáním bylo vytvořit byt pro smíšený japonsko-český manželský pár. Výhodou zadání byla poměrně netradiční představa o užívání jednotlivých prostor a pochopitelně očekávání vlivu japonské atmosféry.
Základní koncepcí tím pádem bylo prostor půdy obydlet, nikoliv mohutně zastavět. Jedná se tedy o formu rozmístění nábytku, který částečně vymezuje jednotlivé prostory. Jediné pevné uzavřené jádro je v podobě koupelny, která obepíná masivní komín.
Zbytek tvoří pracovna a ložnice, které jsou spíše takovým zákoutím, dále pak obývací pokoj s jídelnou, kuchyní vetknutou mezi zbylé komíny a koutem pro čajový obřad, které jsou již zcela volně umístěny v prostoru.
Zajímavým prvkem je vestavěné patro, které slouží jako knihovna/pracovna. Významným prvkem se stalo pochopitelně atrium s japonskou zahradou, které vzniklo zastropením světlíku. Tento prvek dodává zásadní atmosféru celému prostoru a vytváří zvláštní střešní mikrosvět.
V interiéru se pak pracuje s různou úrovní průsvitnosti či průhlednosti pevných prvků. Materiály jsou omezené v podstatě na druhy dřev doplněné o černé ocelové prvky. Základní dřevo krovu je smrkové. Podlaha, vestavný nábytek a dveře jsou dubové a podhled galerie je z jasanu.
Interiér jak pak doplněn o tradiční japonský nábytek, který je tak zvláštně příjemným kontrastem. Vnitřní plášť střechy je opatřen japonskou omítkou okrové barvy a stěny jsou pak tradičně bílé či z režného zdiva.
