Kostel sv. Leopolda byl postaven v letech 1768 – 1778. Autorem plánů celého klášterního areálu, jehož součástí je i kostel, byl Moric Grimm a jeho syn František Antonín Grimm, který spolu s Bartolomějem Zindtnerem stavbu kláštera dokončili. Kostel sv. Leopolda patří mezi stavby respektující ve skladbě interiéru barokní dynamismus.

Po Sacrosanctum Concilium, konstituci o liturgii II. vatikánského koncilu 1963 se provedla nová liturgická úprava presbytáře. V souvislosti s restaurováním celého kostela investor nahradit oltář a ambon. Tyto změny vedly k odstranění mříže mezi předsíní a lodí. Ta byla nahrazena skleněnou stěnou.

Oltář a ambon jsou koncipovány, tak aby nekonkurovaly baroknímu interiéru kostela a až při nasvícení o mši se rozzáří a uplatní. Spodní část tvoří sokl s carrarského mramoru a bronzový s litými skly. Symbolizuje hořící keř, kde zjevil Bůh Mojžíšovi své jméno. Bůh řekl Mojžíšovi: JSEM, KTERÝ JSEM a pokračoval: Řekni Izraelcům toto: JSEM posílá mě k vám“ (Ex-3,14). Horní deska je vyrobena z masivního kaleného lepeného čirého skla na, které se bude sloužit oběť. Ambon je celý z kaleného čirého skla a v prostoru se uplatňuje až při nasvícení.

Skleněná stěna je vyrobená z kaleného čirého skla a propojila vstupní síň s lodí kostela. Lidi kteří navštíví kostel přes den se cítí, jako kdyby byli uvnitř a ne jako za mříží. Police jsou z kaleného čirého skla, svícny jsou z litého skla v liturgických barvách a radostný kříž z bronzu.

Spoluautorem je Pavel Hřebíček.