Z vršovického bytu se vyklubalo dvojče. Půdorys o velikosti 40 m2 architekti rozdělili na dva kutlochy, které se vzájemně podobají.
Interiér každého z nich se odvíjel od textury původních omítek. Tzv. „modrák“ je celkově tmavší, hraje si s černými doplňky a kouřovým sklem. Druhý tzv. „žluťák“ naopak kombinuje jemnější a světlejší odstíny s průsvitným prosklením.
Skleněné příčky mezi kuchyní a koupelnou v obou prostorech propouští světlo do útrob půdorysu. Hmotově zde navazuje kuchyňská linka na koupelnový nábytek, vzniká zde optický klam zrcadlení dřezu, baterie a skříněk. Jedná se však o pomyslné rozdvojení odkazující se na rozdělení celku. V polovině dispozice zůstala zachována stará oškrábaná výmalba. Drobné praskliny dodávají stěnám opravdovost, dokreslují prostor jako umělecké dílo.
Na malbách přibyly jen lineární značky od elektrikáře pro osazení vypínačů, poznámky dělníků a tzv „vagris“, vodorovná linie ve výšce 1 m usnadňující přesné osazení všech vrstev rekonstrukce. Vestavěná patra z ocelových „íček“ zvětšují využitelnou plochu. Zábradlí je vypletené nerezovými lanky, každý pokoj v odlišném dekoru odkazující se na secesní zábradlí činžovního domu.
Spací kout byl vyštukován bez výmalby, hlazení omítky od řemeslníků se propisuje skrze průsvitný matný lak. Prostor zdobí původní štukatury, špaletová okna, dubové parkety či očištěné kazetové dveře rozříznuté nad 3. pantem, aby se vešly pod spací patro.
Hlavní osvětlení zajišťuje svislý svazek zářivek připomínající lucernu
