Klient nás oslovil s rozpracovaným projektem rekonstrukce funkcionalistické vily z let 1937–1938. Dům jsme nevnímali jako historický artefakt, ale jako živou strukturu, schopnou přijmout současný způsob bydlení bez ztráty své identity. Dům se vůči ulici chová spíše uzavřeně-o to silnější je moment vstupu, kdy se po průchodu zádveřím otevírá vstupní hala, vizuálně propojená s obytným prostorem, a nabízí široké panorama Prahy rámované nově vytvořeným pásovým oknem jídelny a obývacího pokoje.Dispoziční koncept navazuje na logiku původního domu. Přízemí je koncipováno jako otevřený společenský prostor, horní podlaží tvoří intimní obytnou vrstvu a suterén kombinuje technické i obytné funkce. Naším cílem bylo propojování místností do větších funkčních celků a hledání prostorových vazeb tak, aby výsledná kompozice působila přirozeně.Různé výškové úrovně a členitost konstrukcí se tak nestaly překážkou, ale výchozím principem návrhu, na který interiér obratně navazuje. Výrazným příkladem bylo tvarové i materiálové sjednocení původního členitého schodiště s nově doplněnými konstrukčními zásahy.Výrazným motivem interiéru se staly krby. Jeden je situován v přízemí, kde přirozeně artikuluje vztah obývacího pokoje a jídelny, druhý v nejvyšším podlaží. Oba prvky doplňují subtilní kovové konstrukce reagující na tvarové poměry prostoru. Obklad z patinované mědi jim propůjčuje solitérní, téměř sochařský charakter a posiluje jejich roli výrazových akcentů v rámci interiéru.