Přestavba koupelny byla pojata jako experiment s intimitou. Nabourání struktury ortogonálních koupelnových typologií panelových domů. A hra s rytmem spár v šikmém průhledu na koupelnu svým vnějškem otevírá celý prostor. Pocitově jej tak rozšiřuje. Celkově se architekti nezabývali pouze vnitřkem místnosti, ale i tím, jak působí nově navržená místnost směrem ven.

Vybouráné umakartové jádro, které svému okolí nepřinášelo žádnou kvalitu, nahradila konstrukce vizuálně odlehčená luxferami s pískovaným povrchem, které dovolují díky sprchovému nadsvětlíku propouštět západní ostré světlo ve změkčené formě dále do bytu, vzniká tak jakási lucerna celého prostoru. Svou materialitou luxfery podporují záměrnou atmosféru mlhy a páry. V mlze se objevuje motiv kachlování namodralé barvy jako vizuální vztažný prvek. Do zkoseného úhlu koupelny je následně vložená sprcha naproti níž se nachází toaleta s bidetovou baterií. Všechny baterie byly vybrány v bílém matu v souladu s kachlemi pro umocnění měkké a mlhavé atmosféry. Směrem ven tak proniká pouze intimní zvědavost budící stínohra.