Brownfield Hukvaldský dvůr je situován v centru obce Hukvaldy, komplex tří zemědělských budov postupnou rekonstrukci vytváří novou náves, místo pro komunitní život občanů i pro pohyb a relax turistů.
Centrálně umístěný objekt bývalého kravína jsme konvertovali na knihovnu, obřadní a výstavní síň a základní uměleckou školu.
Místo samé má silný génius loci, výrazně symetrický půdorys a jednoduché opakující se tvarosloví kleneb a litinových sloupů. Rekonstrukce objektu i interiér citlivě zachovává původní konstrukce a detaily, nové prvky naopak vkládá odvážně, a to i v souvislosti s uměleckým/kulturním využitím objektu.
Kladli jsme důraz na jednoduchost, udržitelnost interiéru, použití místních materiálů a recyklaci.

K stávajícímu objektu jsme přistavěli černou kostku, komunikační spojku, kde jsme ještě umístili výtah, zázemí a výrazný prvek jednoramenného betonového schodiště, které spojuje jednotlivá patra a vede návštěvníka až na střešní vyhlídkovou terasu. Prvek skleněného zábradlí v červeno-oranžovém tónu tvoří barevný akcent, který je viditelný nejen v interiérových průhledech, ale i při venkovních pohledech na objekt. Schodiště prochází z exteriéru do interiéru, vine se kolem prosklené fasády a světlem prostupné barevné plochy zábradlí vytváří dle počasí, slunečního svitu a denní doby originální efekty.

Knihovna je umístěna do pravého křídla objektu.
Hledali jsme cestu jak interiér provést v minimalistickém duchu, a zároveň tak, aby vytvořil výraznou protiváhu k historickému objektu. Pomocí asymetrie jsme bourali zažitá schémata, a posunuli jsme klasický vzhled k více současnému.
Prostory knihovny jsou vizuálně propojeny s páteřní chodbou objektu prosklenou stěnou, knihovna se tak otevírá příchozím do základní umělecké školy i obřadní a výstavní síně. Přiznané cihlové klenby a zdi jsou děleny asymetricky umístěnými bílými plochami, které tvoří ostění oken. Betonová stěrka na podlahách sjednocuje a uzemňuje prostor.
V zadní části dispozice knihovny byly navrženy sedací a úložné překližkové schody, které funkčně navazují na dětskou část knihovny a na prostor s dlouhým pracovním stolem.
Hlavními prvky knihovny jsou systémové hliníkové knižní regály. Vzhledem k navrhované variabilitě prostoru jsou navrženy jako mobilní, díky tomu můžeme vytvářet v prostoru různé scény. Knihovna se tak dá využít jako přednáškový sál, kreativní dílna, školicí prostor…
Jako další materiál používáme bílé kompaktní desky – recepce, pracovní stoly a šedě lakovaný plech na mobilní boardy, věšákové boxy, lavice. Interiér je zjemněn jednouchým čalouněným nábytkem a kusovými koberci v cihlové barvě.

Obřadní a výstavní síň je tvořena na stejných principech jako protilehlé křídlo knihovny, tak aby díky prosklení, byl objekt interiérově provázaný. Prostorová mobilní příčka dává opět prostor variabilitě. Šperkem prostoru je červeno-oranžový skleněný oddávací pult.

Základní umělecká škola je umístěna v podkroví. Kladli jsme důraz na odvážné řešení, které otevře prostor pro kreativitu dětí. Jednotlivé učebny a sály jsou maximálně prosvětleny a otevřeny; v případě požadavku dělení a soukromí jsou v prostorech před skleněnými plochami použity šedé akustické závěsy.
Odkaz místního rodáka Leoše Janáčka přepisujeme do hudebních učeben a hudebního sálu, s romantickými výhledy do okolní krajiny a perfektní akustikou.
Kombinací částečně přiznaných dřevěných prvků krovu a interiérového použití ocelových pozinkovaných “lešeňových” konstrukcí, tvoříme prostor pro otevření mysli, nechceme dětem stavět žádné limity a zábrany. Nábytek je mobilní, na kontejnerových kolech, jednoduchý na manipulaci, funkčně nezničitelný, ale čekající na uměleckou patinu.

Naším cílem bylo přinést do kulturního centra malé vesnice v podbeskydi současné architektonické tvarosloví, které by mělo příchozí inspirovat a otevírat jim nový odvážnější pohled. Vytvořit místo s atmosférou, nechat vyznít historický objekt a posunout jej do dalšího tisíciletí.